Trpaslík

17. května 2006 v 13:49 | Cherrynečka* |  Magie :o)

Magické bytosti-Trpaslík

Tento pojem zná každý z nás, ale jak je vidíme my sami? Myslím, že naši představu o nich velmi ovlivnila fantasy literatura. Jde však o to, zda určité fantasy dílo odpovídá alespoň zčásti staré mytologii nebo zcela vychází z autorovy fantazie. Zde je uvedeno několik informací, které se v germánské mytologii týkají trpaslíků, a vy posuďte sami, nakolik který autor vycházel nebo chtěl vycházet z dávných představ o těchto bytostech.
Ze středověké literatury se o původu trpaslíků moc nedovíme, tato bytosti se zde vyskytují, aniž by se někdo zabýval jejich původem. Mnohem více se dá zjistit průzkumem jazyka a mytologických textů.
Ve francouzštině najdeme pro trpaslíka slovo "nain", které vzniklo z latinského slova "nanus" (malý). Občas najdeme v latinsky psané literatuře i slovo "pumilio", odvozené od "pygmaioi" a používané pro lidi i zvířata malého vzrůstu.
Románská tradice zná především šotka "lutin", v dlouhém řetězci odvozených výrazů, jehož koncovým slovem je ono "lutin", najdeme vztah k Neptunovi a noci (více viz zdroj na konci článku). Z uvedeného se dá odvodit, že šotek je vtělení boha Neptuna, které kleslo na úroveň nočního vodního démona.
V germánské mytologii je trpaslík označován slovem "zwerc" a v severských legendách "dvergr". Tímto názvem však básníci a spisovatelé označovali všechny příslušníky nižší mytologie. Jako "zwerc" se překládala slova "faun", "satyr" a "chlupatec", což jsou lesní a polní duchové zrození ve starověku. V literatuře se ale velmi často vyskytuje slovní spojení zdůrazňující, že bytost nazývaná "zwerc" byla celkově malá, to ovšem znamená, že označení "zwerc" v sobě nenese informaci o vzrůstu. "Zwerc"je pravděpodobně odvozeno z "dhuer" (klamat, škodit) či "dheugh", které má stejný význam, ale ještě s nádechem lstivosti. V obou případech se vycházelo ze staroanglického "dveorg", které znamená trpaslík" a "křeč" (trpaslíci byli prý průvodci nemocí a nevolností). Jiné teorie se opírají o příbuznost s výrazy "křivit se", "ohýbat se" a častou souvislostí s tělesným postižením.
Ve středověké literatuře se tedy trpaslík objevuje jako zlomyslná a celkově záporná bytost, ale musí to nutně znamenat, že byl i malý?
Bytosti označované v lidových tradicích jako "duchové", mají schopnost měnit velikost. Na velikost trpaslíků má vliv i zub času, v průběhu staletí byly bytostem přidělovány vlastnosti, které jim původně nenáležely. Například dnes si většina lidí pod pojmem troll představí nějaké malé stvoření (zvláště ve Skandinávii se můžeme setkat s suvenýry trollů, kteří však vypadají jako skřítci), a přitom do roku 1000 n.l. byl troll strašlivým obrem. Trpaslíci mají s obry hodně společného, což způsobuje občasnou záměnu obou ras. Jména trpaslíků můžeme najít ve výčtu obrů, dále se můžeme setkat s trpaslíky, jejichž potomci jsou obři. Obě mytologické rasy se často kříží nejen mezi sebou, ale i s lidmi. Například Loki "malý mužíček" spal s obryní Angrbodou, což je možná těžko představitelné, ale tím více nás to vede k závěru, že označení trpaslík nebo obr označuje spíš příslušnost k určité mytologické rase. Této problematiky se týká zajímavý úryvek z díla "Gesta Danorum" (kolem roku 1200), jehož autorem je Saxo Grammaticus.
Obryně Harthgrepa Hadingovi oznámí: "Kojila jsem tě svým mlékem, starala jsem se o tebe jako matka, musíš se teď se mnou spojit poutem Venušiným." Její chráněnec namítne, že tomu brání jejich rozdílný vzrůst. Dostane se mu následující odpovědi: "Rozpínám své stažené údy, a když jsou napjaté, zase je stahuji, a tak mám dvojí podobu ke dvěma účelům: ve své větší podobě zastrašuji odvážlivce, v té menší se mi dostává mužských obětí."
Jde tedy o jakési převtělování.
Ze severského veršovaného eposu Edda se dozvídáme, že bohové zavraždili prapůvodního boha Ymira a stvořili svět z částí jeho těla.
"Z Ymirova masa se utvářela země,
a z jeho kostí pohoří.
Nebem se stala lebka obra chladného jak jíní
a mořem jeho krev."
Poté se bohové shromáždili a rokovali:
"Aby se usnesli, jaký lid mají trpaslíci vytvořit
Brimirovy krve a Bláinnových kostí."
(Bláinn a Brimir jsou jiná jména pro Ymira.) Podle Vědmina (Jasnovidčina) proroctví již byli trpaslíci na světě. Ovšem pouze dva, a ti stvořili národ k obrazu svému:
"Byl tam Módsognir, který se stal největším
ze všech trpaslíků, a druhý byl Durinn.
Stvořili velmi mnoho bytostí lidské podoby,
zemních trpaslíků, jak ustanovil Durinn."
Kde se tu však tito dva trpaslíci vzali? Snorri Sturluson se ve své knize Očarovaný Gylfi zmiňuje ještě o dalších prastarých trpaslících.
"Bohové vzali Ymirovu lebku a stvořili z ní nebe,
které umístili nad zem, na čtyřech rozích.
Každý z nich podpíral jeden trpaslík.
Ti se jmenovali Austri (Východ), Vestri (Západ),
Nordri (Sever) a Sudri (Jih)."
Toto vidění světa je velmi staré, což potvrzuje i skutečnost, že "dvergr" (trpaslík) je také název jednoho ze střešních trámů v obydlích starých Skandinávců. Takže na počátku světa existovalo šest trpaslíků, ale jaký je jejich původ? Snorri Sturluson ho vysvětluje takto:
"Trpaslíci se nejprve utvářeli v Ymirově těle a v něm ožili.
V té době to byli červi, ale z rozhodnutí bohů nabyli rozumu
a lidské podoby. Žijí v zemi a mezi kamením."
Zajímavé je, že nikde není zmínka o jejich velikosti. Podle této teorie se tedy trpaslíci zrodili jakýmsi samoplozením z rozkládající se mrtvoly prapůvodního boha. Tím vychází najevo zemní charakter trpaslíků a jejich zřejmé spojení se smrtí.
Existují však ještě další názory na vznik trpaslíků. Autorem prvního je neznámý německé spisovatel z 15. století. U něj se dovídáme, že trpaslíci vznikli dříve než obři, čímž se tato teorie liší od předchozí.
"Je třeba vědět, proč Bůh stvořil nejprve maličké trpaslíky, pak obrovské obry a nakonec hrdiny. Začal tvořením maličkých trpaslíků, protože země a hory byly divoké, neobdělávané a v horách bylo velké množství zlata, stříbra, drahého kamení a perel. Z toho důvodu dal Bůh trpaslíkům mnoho vědění a velikou moudrost, aby uměli rozlišit dobro od zla a věděli, k čemu všechny ty věci slouží.
Tak se dověděli, k čemu se dají použít drahokamy. (…) Bůh dal trpaslíkům vědomosti a moudrost, aby se mohli stát králi a urozenými pány stejně jako udatní rekové. Dal jim veliké bohatství.
Proč Bůh stvořil obry? Proto, aby bojovali s velkými draky, aby trpaslíci byli v bezpečí a mohli obdělávat zemi. Ale za několik málo let obři začali trpaslíkům ubližovat, stali se z nich zlosyni a zrádci. Tehdy Bůh stvořil zdatné hrdiny, rasu na půli cesty mezi oběma předchozími. Je třeba vědět, že hrdinové byli dlouhý čas oddaní a dobrotiví. Proto jim uložil, aby pomáhali trpaslíkům v boji proti zrádným obrům, divoké zvěři a plazům."
Třetí vizi vzniku trpaslíků nám ukazuje další německý text, pocházející patrně z 13. století, kde se píše, kam zařadili trpaslíky křesťané. V něm je zajímavé, že autor spojením s nymfami zařadil trpaslíky k vodnímu živlu.
"Bůh rozdělil ďábly a rozmístil je do celého světa.
Ve vodě a v horách žijí vodní nymfy a trpaslíci;
do lesů a do bažin Bůh poslal elfy,
thursy (obry) a duchy, kteří za nic nestojí."
Pomineme-li třetí text, který je již příliš ovlivněn křesťanstvím, zjistíme, že předchozí dva se v mnohém liší, ale shodují se ve funkci. Jak píše Saxo, prvními na světě byli obři, druzí byli trpaslíci, tělesně méněcenní, ale bohatší bystrostí ducha, ovládali věštecké umění a díky svým kouzlům se začali vydávat za bohy. Lidé se zrodili křížením těchto dvou ras.
Co se tedy z toho všeho dá vyvodit? Lidé toužili zaznamenat svoji historii a pověsti, tento úkol padnul na bedra učenců, kteří brzy zjistili, že v jejich paměti jsou slepá místa, jež se snažili za pomocí své fantazie doplnit.
V Eddě najdeme dlouhý výčet trpasličích jmen, která často vypovídají o zjevu, činnosti či charakteru dané bytosti. Často však bývali trpaslíci zaměňováni s elfy, takže není jednoduché rozlišit jména elfí a trpasličí. Obecně však můžeme uspořádat jména trpaslíků do šesti skupin, přesto zbývá mnoho jmen nezařaditelných.
První skupina dokládá záměny elfů s trpaslíky, patří sem jména jako "Elf s kouzelnou hůlkou" a "Větrný elf", dále "Moudrý", "Přemoudrý", "Obezřele radící". Tato jména se používala pro trpaslíky, ale mohla také náležet elfům.
Druhá skupina je odvozena od povahy nebo tělesného vzhledu: "Břichatý", "Bělovlasý", "Houževnatý", "S nezlomnou vůlí", "Válečník" a "Barevný".
Ve třetí skupině najdeme jména, která popisují řemeslo svého nositele: "Šikovné ruce", "Truhlář", "Hřebíkář", "Pilovač". Významné řemeslo představovalo kovářství, takže i od něj bylo odvozeno mnoho jmen: "Kovář" nebo "Ten, komu od rukou létají jiskry".
Do čtvrté skupiny se řadí trpaslíci s ošklivými vlastnostmi jako: "Podvodník", "Nepřítel", "Škůdce", "Mistr zloděj" nebo "Medovinový vlk".
Trpaslíci z páté skupiny mají spojitost s magií: "Čaroděj", "Laponec" (magie byla odedávna doménou Finů), "Kouzelník", "Čarovný".
Šestá a poslední skupina poukazuje na spojenectví trpaslíků se světem mrtvých: "Černý", "Zesnulý", "Strnulý", "Nebožtík", "Mrtvola", "Ten, kdo vstupuje do hrobu", "Přichystaný k pohřbu", "Pohřbený pod mohylou".
Básníci se shodují na tom, že trpaslíci jsou podsvětní bytosti, které se na slunci přeměňují v kámen, stejně jako duchové a strašidla, s nimiž mají mnoho společného. Žijí v podzemním světě, jeskyních, hrobkách a mezi kameny. Proto také bývají trpaslíci v lidových pohádkách často zaměňováni s duchy sídlícími v horách, neboť hory byly kdysi pokládány za území mrtvých. Z pověstí se dovídáme, že vydat se s trpaslíkem do hor nebo mezi kameny je to samé, co úmrtí. Není divu, že trpaslíci bývali někdy považováni za duchy zemřelých. Na hroby se tedy dávaly náhrobní kameny jako brána do země mrtvých. Často bylo v jedné hrobce pochováno více lidí, čemuž odpovídají i záznamy vyprávějící o celých trpasličích rodech žijících pod zemí. Snorri Sturluson píše ve svém díle: "A zde jsou jména těch, kteří přišli ze Svarinnovy hrobky a dobyli Aurvangar…"
Trpaslíci jsou známí jako skvělí řemeslníci a kováři. Vyrobili nejvzácnější nástroje bohů jako Thorovo kladivo (Mjöllnir), Odinův oštěp (Gungnir), Freyrovu loď (Shidbladnir) a Freyjin náhrdelník (Brísingamen) - bohyně za to ovšem musela strávit noc s každým ze čtyř trpaslíků, kteří se na výrobě podíleli. Z jejich rukou vzešla i kštice Thorovy manželky Sify, vykovali Draupnirův prsten a kance ze zlatých vláken.
Všechny tyto předměty měly zázračnou moc, což ukazuje, že trpaslíci ovládali magii. Thorovo kladivo se nazachvěje, ať udeří jakoukoliv silou, nikdy nemine cíl a vrací se do rukou svého pána. Sifyny vlasy rostou jako opravdové, Njördova (i Freyrova) loď se dá složit do kapsy a jakmile napne plachty, má vždy vítr v zádech. Z Draupnirova prstenu každou devátou noc vypadne osm prstenů, stejně těžkých jako ten původní. Freyrův kanec může běžet po vodní hladině i po větru a v sebevětší tmě svítí široko daleko.
Dílem trpaslíků je i "Thrymgjöll", mříž uzavírající bránu do podsvětí, je nazývána též "Mříží mrtvol" (Nágrind) nebo "Pekelnou mříží" (Helgrind). Ochromí každého, kdo se ji pokusí nadzvednout ve veřejích. Z kovářských dílen trpaslíků pochází i řetěz "Gleipnir", jímž bohové spoutali vlka Fenrira, jednoho z Lokiho potomků. Přetrhne se při apokalypse, také nazývané Soumrak mocností nebo Soumrak bohů, a vlk Fenrir pozře slunce a měsíc. Gleipnir byl vyroben za pomoci kouzel z kočičího našlapování, ženských vousů, kořenů hor, medvědích nervů, rybího dechu a ptačího plivance.
Trpaslíci píší i poezii. Dva z nich, Fjalarr a Galarr, zabili Kvasira, jenž je ztělesněním opojného nápoje. Jeho krev smíchali s medem, a tak připravili "truňk", který z kohokoliv udělá básníka a učence. Z toho vzešel metaforický název poezie "nápoj trpaslíků" nebo "pohár Billingových synů", tj. trpaslíků.
Tyto bytosti však neposkytují své služby jen bohům, své výrobky dávají i lidem, tyto předměty jsou ale většinou nadány zlou mocí. Snad proto, že se trpaslíci nemuseli od lidí ničeho obávat. Darovali lidem například meč "Dáinslef" (Dáinnův odkaz - Dáinn je trpasličí jméno znamenající smrt). Zranění tímto mečem je nevyléčitelné a zbraň musí někoho zabít, aby mohla být navrácena do pochvy.
Ve středověkých textech se taky mluví o trpaslících, i když ne tak hojně jako v germánské mytologii. Trpaslíci dávají kouzelné zbraně rytířům jako odměnu za osvobození ze zajetí obrů nebo za jiný dobrý skutek. Prokletí meče je většinou následkem toho, že hrdina zbraň ukradl.
Trpaslíci zaujímají v mytologii důležité místo, zajímavé však je, že nejsou spojováni s žádným bohem, který by mohl být nazýván pánem trpaslíků. Nastává otázka, zda nepřibyli do germánské mytologie až později. Přesto je všude zmiňována jejich nápomoc bohům, kterým vyrábějí magické předměty. Svou činností a znalostí magie mají trpaslíci nejblíže k božskému rodu Vánů, kteří jsou nazýváni "obilnými božstvy" spjatými s hojností, mírem, bohatstvím a ne zcela čistým druhem magie "sejdr". Régis Boyer napsal, že činnost Vánů symbolizují slova "voda, magie a smrt". Zdá se, že tyto tři pojmy můžeme klidně přiřadit i trpaslíkům.
I Vánové jsou spjati s kamením, z funkčního hlediska jsou vztahy Vánů a trpaslíků jasné, ovšem v legendách jsou tyto vztahy zmatené. Pouze Freyr a Freyja udržovali s trpaslíky občasné styky. Freyja po nich chtěla náhrdelník a Freyr zase potřeboval řetěz ke spoutání Fenrira. Vánové i trpaslíci ztělesňují plodnost, ovšem Vánové v té pozitivní podobě a trpaslíci v negativní. Existují i názory, že trpaslíci ztělesňují ty horší vlastnosti Vánů, ty které by mohly poskvrnit jejich božství. Tuto hypotézu podporují i jejich další společné vlastnosti: Trpaslíci předvídají budoucnost, Vánové jsou jasnovidci, trpaslíci jsou poslušni své vlastní morálky, Vánové stojí mimo vší morálku.
Jediný z bohů, který má k trpaslíkům blíže je Loki, bytost bez víry a zákona, bez srdce a beze cti, lstivý a nemorální, ztělesňující zlo a zmatek. Loki vystupuje v mnoha podobách, skvěle ovládá převtělování. Je otcem mnoha stvoření chaosu a s pomocí své dcery Hel je ve styku s říší mrtvých. I když je považován za boha, původně nepatří ani k Vánům ani k Ásům, je přespočetný, stejně jako trpaslíci.
Za Soumraku mocností (bohů) se Loki stane nepřítelem bohů, navzájem se zabijí s Heimdallem. On také bude kormidlovat loď s armádou umrlců od Hel (bohyně podsvětí), kteří zaútočí na Ásgard (Svět bohů). Loki byl synem obra a s obryní Angrbodou udržoval plodný vztah, z něhož vzešly tři děti. Přesto on sám je popisován jako menší muž. Zde opět vidíme úzký vztah trpaslíků a obrů.
Vánové i obři jsou většinou bohatí a mají sklon k požitkářství (na rozdíl od Ásů). Dochází mezi nimi k manželským svazkům. První dvě vlastnosti můžeme přisoudit i trpaslíkům, kteří v podstatě nezůstávají pozadu ani s tou třetí charakteristikou. V některých dílech nalezneme zmínky o značném sexuálním apetitu těchto malých mužíčků. Společně s obry se pyšní trpaslíci darem vědění a obě skupiny mají spojení se světem mrtvých a ovládají magii. Podíváme-li se znovu na Lokiho, vidíme, že má z obou ras něco. Je to výborný zloděj, ukradl Idunnova jablka, Freyjin náhrdelník, Sifyny vlasy, Thorovy kouzelné rukavice a Andvariho prsten. V mnoha legendách mají trpaslíci, šotci a někdy i elfové pověst zlodějů a uličníků. Loki je i zručný řemeslník. Aby mu žádná charakteristická vlastnost nechyběla, i on je spjat s vodou - mění se v tuleně a lososa a vynalezl rybářskou síť. Při etymologickém průzkumu této problematiky objevíme ještě spojení se slovem pavouk (bretonské slovo "korr" znamená "trpaslík" i "pavouk"). Nápadná je i podobnost pavoučí a rybářské sítě. Vypadá to, že Loki jako postava na hranici světa obrů a světa trpaslíků, kteří jsou si protikladem a přesto se doplňují, vnikl do uspořádaného světa germánských bohů, aby nadělal trochu zmatku a byl prvkem fantazie a imaginace.
Trpaslíci jsou, stejně jako elfové, pozůstatky pohanství, postavy vycházející z lidových pověr, kde symbolizovali plodnost půdy a úrodu. Dnes už v ně opravdu věří pouze malé množství lidí žijících v ústraní od zbytku civilizace. Náboženství a věda vykonaly své. Tyto bytosti pomáhaly lidem, dokud žili v souladu s přírodou, opravovaly řemeslníkům nářadí a občas vyhřebelcovaly koně. K čemu by dnes byly? Trpaslíci a jejich příbuzní odešli z obecného povědomí spolu s příchodem technického pokroku a změn v životním stylu. Vrátili se odkud přišli, ale kdo má v srdci světýlko, ten je ještě v různých podobách může spatřit a mnohé se dozvědět…
Příště budou Černokněžníci....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama