žirafky

22. května 2006 v 11:32 | Cherrynečka* |  Zvířátka
Jsou vysoké asi 6 m a váží průměrně okolo 800 kg. Vysoký vzrůst žirafě umožňuje hodovat v korunách stromů. Svými růžky by mohla pohodlně dosáhnout na okno v prvním patře a poprosit o salát z listí, výhonků a čerstvých větviček stromů a keřů. Nejraději si pochutnává na listí afrického akátu. Zvlášť mlsné jsou prý samice. Žirafy se pasou víc jak 12 hodin denně a za tu dobu spořádají okolo 60 kg potravy. Žirafa díky svým mohutným pyskům a skoro půl metru dlouhému jazyku obratně zbavuje listí pichlavé akáty, aniž by se přitom zranila. Vzor srsti je u každé žirafy jiný. Jednotlivá zvířata díky němu dobře splývají s okolím a maskují se tak před nepřáteli. Mládě žirafy se rodí po patnáctiměsíční březosti a už po narození měří kolem 1,4 m (může však dosáhnout i 2 m). Na svět přichází pádem z téměř dvoumetrové výšky. Tato družná zvířata získávají svá teritoria, bojují o samice, nebo o vůdčí postavení ve stádě " krčním soubojem" samců. Méně statečný jedinec, který v souboji nevydrží přijmout množství ran, ustupuje důstojnějšímu a odvážnějšímu soupeři...
Třída: Savci
Řád: sudokopytníci
Výskyt: Keňa, Uganda
Hmotnost: samci - 1500 kg, samice - 800 kg
Délka těla: výška těla samci 5 až 6 m, samice 4 až 4,5 m
Věk: až 36 let
Charakteristika:
Žirafa je nejvyšším suchozemským savcem. Pro její tělo je typický dozadu svažující se hřbet, dlouhé štíhlé nohy, dlouhý krk tvořený 7 obratli a vzorovaná kůže. Žirafa se dále vyznačuje poměrně malou hlavou, na níž jsou kromě velkých očí a uší nejnápadnější krátké růžky pokryté osrstěnou kůží (3 nebo 5). Jde o výrůstky kostí temenních a kosti čelní, které se nevyměňují a zůstávají po celý život. Nosí je obě pohlaví. Protáhlý čenich žirafovitých zakončují velké pysky, které s nezvykle dlouhým jazykem slouží ke spásaní výhonků a listí stromů. Žaludek je čtyřdílný a slepé střevo je vyvinuto. Žirafa je mimochodník.
Prostředí a stanoviště:
Buš a stromová savana s akáciovými porosty.

Způsob obživy:
Potrava je velmi pestrá. Hlavní složkou jsou listy, výhonky a větvičky stromů a vyšších keřů, byliny a plody. Dovedou ovšem také spásat trávu.

Způsob života - sociální struktura:
V přírodě žijí žirafy v menších skupinách (nejčastěji 2 - 10 jedinců) vedených nejsilnějším samcem. Jsou aktivní ve dne i v noci; většinu dne tráví hledáním potravy. Starší mláďata se často sdružují do dočasných skupinek (školek), na které dohlíží jedna nebo dvě samice z okolí.

Rozmnožování:
Mladé žirafy pohlavně dospívají ve 3 - 4 letech. K páření a porodům dochází v průběhu celého roku. Délka březosti je 14 - 16 měsíců. Samice rodí ve stoje nejčastěji 1 mládě, které váží při narození zhruba 50 kg a měří 180 cm. Mateřské mléko saje asi 10 měsíců.

Ochrana druhu:
- V obrovském rozšíření vědci rozeznávají celkem 9 poddruhů žirafy. Žirafa Rothschildova patří k největším a nejvzácnějším.
- Ještě v 3. tisíciletí před naším letopočtem se žirafy vyskytovaly i na území dnešního Egypta. Přibližně od 6. století našeho letopočtu, kdy byly vyhubeny v Maroku, se ale vyskytují pouze na jih od Sahary. Domorodí obyvatelé je lovili pro maso, které je i přes svou tuhost celkem chutné, a také pro kůži, jež používali na výrobu obydlí. Evropští osadníci z žirafí kůže vyráběli postroje pro koně.
- I když se areál rozšíření vinou člověka neustále zmenšuje, žirafa je jeden z mála velkých afrických savců, který není bezprostředně ohrožen vyhubením. Výjimkou jsou pouze některé poddruhy.
V současné době je žirafa Rothschildova zařazena v Evropském záchovném programu (EEP).

Zajímavosti:
- Stejně jako naprostá většina savců má i žirafa pouze 7 krčních obratlů, které mohou dosahovat délky až 40 cm.
- Ohebný šedomodrý jazyk dorůstá velikosti až 45 cm. Žirafa jej používá především k trhání listů.
- Žirafy patří mezi zvířata s nejkratší dobou spánku. Dospělá zvířata spí denně v průměru pouhých 20 minut.
- Srdce pumpující krev do až tři metry vzdáleného mozku dosahuje obřích rozměrů. Měří 60 cm, váží až 11 kg a jeho stěny jsou silné až 7,5 cm.
- V případě nebezpečí jsou žirafy schopny běžet rychlostí až 56km/h.
- I přes všeobecně zavedený názor, že jsou němé, vydávají žirafy celou škálu zvuků. Od chrčení, pískání až po mečení u mláďat.
- Tukové zásoby si žirafy ukládají v oblasti krku, přičemž tuk má podobnou funkci jako velbloudů.
- Latinské pojmenování camelopardalis vzniklo z jména camelopardus, kterým Římané nazvali žirafu dovezenou Juliem Cesarem do Říma r. 46 př. n. l.. Mysleli si totiž, že žirafa je křížencem velblouda (camelus) a levharta (leopardus).
- Při ustanovování hierarchie ve skupině dochází mezi samci k zvláštním ritualizovaným bojům. Soupeři stojí bok po boku, strkají a bouchají se hlavami a narážejí do sebe svými krky.
Žirafa Giraffa camelopardalis
Vydáno dne 03. 10. 2001 (382 přečtení)
Její jméno pochází pravděpodobně z arabského slova "xirapha", které označuje někoho, kdo se pohybuje svižně či poupavě. Náleží do čeledi "žirafovitých", podřádu "přežvýkavců" a řádu "sudokopytníků" a konečně třídy "savců". Čeleď žirafovitých se od ostatních přežvýkavců odštěpila v miocénu (v třetihorách), přibližně před 25 miliony lety. Nejstarší předek žirafy byl Paleotragus, který se vyskytoval asi před 20 miliony lety. Dorůstal velikosti antilopy s poněkud zavalitějším tělem, s krátkým krkem a růžky porostlými pokožkou. V tom samém období žil ještě předek Giraffokeryx, který měl dva páry rohů. Žirafovití neboli skutečné stepní žirafy a jim příbuzný rod Okapia se objevují přibližně před 10 milióny lety. Z této velmi rozšířené čeledi dávných žirafovitích přežily jenom žirafy a okapi. Ještě donedávna žirafy žily na celém území na jih od Sahary, později v důsledku nadměrného lovu bílých osadníků se jejich areály podstatně zmenšily. Dnes je ohrožují stále ještě pytláci, kteří si z nich berou pouze střapce z oháňky...
Žirafa Giraffa camelopardalis (Anglicky giraffe, francouzsky girafe, italsky giraffa, německy giraffe, afrikánsky kameelperd, zulsky indlulamethi a Swahilsky twiga)
Její jméno pochází pravděpodobně z arabského slova "xirapha", které označuje někoho, kdo se pohybuje svižně či houpavě. Náleží do čeledi "žirafovitých", podřádu "přežvýkavců" a řádu "sudokopytníků" a konečně třídy "savců".
Čeleď žirafovitých se od ostatních přežvýkavců odštěpila v miocénu (v třetihorách), přibližně před 25 miliony lety. Nejstarší předek žirafy byl Paleotragus, který se vyskytoval asi před 20 miliony lety. Dorůstal velikosti antilopy s poněkud zavalitějším tělem, s krátkým krkem a růžky porostlými pokožkou. V tom samém období žil ještě předek Giraffokeryx, který měl dva páry rohů. Žirafovití neboli skutečné stepní žirafy a jim příbuzný rod Okapia se objevují přibližně před 10 milióny lety. Z této velmi rozšířené čeledi dávných žirafovitých přežily jenom žirafy a okapi. Ještě donedávna žirafy žily na celém území na jih od Sahary, později v důsledku nadměrného lovu bílých osadníků se jejich areály podstatně zmenšily. Dnes je ohrožují stále ještě pytláci, kteří si z nich berou pouze střapce z oháňky.
PODDRUHY
Vzorováním kůže se žirafy místně odlišují. Též jejich končetiny jsou různě zabarvené. V západní a střední části Afriky mají žirafy skvmy obvykle světlejší, pravidelnější a drobnější. V současné době na základě různých vzorování a geografického rozšíření rozlišujeme 8 poddruhů žiraf, možná 9? Jiní vědci uvádějí poddruhy pouze dva - žirafu se síťováním a žirafu se skvrnami - z čehož odvozují všechny další varianty. My se budeme držet prvního rozdělení:
Žirafa síťovaná, Giraffa camelopardalis reticulata, je nejrozšířenější. Na srsti má lesklé mahagonové skvmy, tvarem připomínající velké, pravidelně rozmístěné mnohoúhelníky. Tato žirafa žije v Etiopii, Somálsku a na severu Keni.
Žirafa nubijská, G. c. camelopardalis, žije v Súdánu a západní Etiopii.
Žirafa kordofanská, G. c. antiquorum, žije v Súdánu, Čadu a DR Kongu.
Žirafa západoafrická, G. c. peralta, žije v Čadu s západní Africe.
Žirafa Rothschildova, G. c. rothschildi, žije v Ugandě, v Súdánu a jihozápadní Etiopii.
Žirafa masajská, G. c. tippelskirchi, žije na jihu v Keni a v Tanzánii.
Žirafa zambijská, G. c. thornicrofti, žije v Zambii, pouze v N.P. South Luangwa.
Žirafa angolská ? nejisté ?, G. c. angolensis, žije v Angole, je možné že se jedná o rasu žirafy kapské.
Žirafa kapská, G. c. giraffa, v Jižní Africe, Botswaně, Namíbii a v jižním Zimbabwe a na jihu Angoly.
OBECNÉ CHARAKTERISTIKY
Žirafy jsou přežvýkaví savci, živící se převážně rostlinou potravou. Vyznačující se prodlouženými končetinami i krkem. Ze všech savců dosahují nejvyšší výšky. Tělo je ve srovnání s výškou kratší. Průměrná výška dosahuje od kopyt po růžka 5,80m, kohoutku měří 3,30 m. Váha u žiraf je v rozsahu od 600 do 1000 kg. Příbuzná okapi je menší, má strmý hřbet a dlouhý krk lemovaný krátkou hřívou.
Žirafa se vyznačuje charakteristickou pomalou chůzí. Je tzv. mimochodník, vždy vykročí vpřed současně oběma nohama na jedné straně. Pravá přední noha se zvedá od země těsně poté, co se zvedla pravá zadní. Tento způsob chůze umožňuje dělat delší kroky, usnadňuje jí práci svalů a zabraňuje, aby si nepletla nohy. Ujde asi 6 až 7 km za hodinu, při cvalu vyvine rychlost až 56 km/h. Udržovat rovnováhu při běhu jí pomáhá dlouhý krk.
OBDlVUHODNÉ REGULAČNÍ ZAŘÍZENÍ
Krevní oběh žirafy, podobně jako u jiných obratlovců, můsí zásobovat kyslíkem životně důležitý orgán, kterým je mozek. Pod hlavovou částí má žirafa zajímavé krevní řečiště, skládající se z cévek s pružnými stěnami, které zadržuje krev přiváděnou ze srdce hlavovou tepnou - krkavicí (na obrázku vyznačena červeně). Je tu proto, aby když skloní hlavu, neupadla do bezvědomí. Její mozek se, například při pití, octne o 2m níž než srdce. Kdyby nebyla část krve odváděna do cévního řečiště, za součinosti dalšího uzpůsobení v podobě chlopní v hrdelní žíle (na obrázku vyznačeny modře) překrvil by se žirafě mozek.
KOPYTO
Žirafy patří mezi sudokopyníky, jak bylo zmíněno výše. Země se dotýkají pouze okraji kopyt, kterým se říká paznehty. Pazneht je tvořen rohovinovým pouzdrem chránícím "lístkovou tkáň" a kosti jejích jediných dvou prstů.
PARŮŽKY
Na hlavě mají žirafy parůžky, které dorůstají až 25 cm. Samci mívají někdy na zátylku další pár ztvrdlých (rohovitých) výrůstků a kromě toho i rohovitý pahrbek na čele. Proto se můžeme setkat s žirafami, které mají 2 až 5 parůžků. U samice se též parůžky vyskytují, jsou však užší než u samců.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markétka Markétka | E-mail | 5. března 2007 v 9:16 | Reagovat

Máš to tu fakt moc pěkný hlavě ty odtásky. :-))

2 Cherrynečka* Cherrynečka* | E-mail | Web | 12. března 2007 v 14:24 | Reagovat

jj díks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama