Červenec 2007

Hrubeš a Mareš

28. července 2007 v 18:50 | Cherrynečka* |  Filmy
Jsou skutečně kamarádi do deště! Výborná "tragi tragi" komedie tvůrců filmu Nuda v Brně. V obsazení a drobných detailech bylo patrno, čí je film, ale v celkovém dojmu divák neměl pocit nějaké zásadní podobnosti s filmem předchozím, což mne osobně potěšilo, jelikož nemám ráda příliš mnoho prvků, jež se opakují v každém následujícím snímku jako připomínka toho nejúspěšnějšího ze snímku předešlého. Ráda bych zde vyzdvihla excelentní výkony hlavních hrdinů - Jana Budaře a Richarda Krajča! Ani jeden z nich nehrál "sebe." Jan Budař nezklamal, je to neobyčejný herecký talent, ještě nikdy jsem ho neviděla hrát dvě role stejným nebo podobným způsobem, což velmi obdivuji. Jeho Hrubeš v sobě skrýval spoustu tváří, které se někdy dosti překvapivě střídaly, avšak v celkovém dojmu vytvářely přesně ten správný dojem rádoby suveréna, ve skutečnosti ale pouze před svým okolím přetvařujícího se naivního muže, jenž se stane obětí nejapné a kruté televizní reality show s tragickými následky. Na závěr překvapuje silou ducha a dobrým srdcem. Richard Krajčo překvapil zřejmě nejen mne. Obdiuji, s jakou jistotou a opravdovostí zahrál postavu Mareše, jenž s přihlédnutím k jeho image úspěšného frontmana skupiny Kryštof, rozhodně není postavou hezounka, lamače dívčích srdcí, jak by se dalo od "jemu podobných" celkem s jistotou očekávat. Zhostil se svého údělu opravdově a s důvěryhodným odhodláním být skutečným Marešem. Svou postavu ztvárnil s až dojemnou něhou a laskavostí, za kterou si získal jistě nejen můj obdiv a "knedlík v krku" na závěr příběhu s tragickým koncem. Děj se odehrával v překvapivých a nečekaných zvratech a průhledech z minulosti do přítomnosti a naopak. Je v něm vykresleno spoustu charakterů a tváří, s nimiž je možné setkávat se dnes a denně, jež nutí diváka k zamyšlení. Film rozhodně není lacinou podívanou.

Jen špatný sen?

23. července 2007 v 21:52 | Cherrynečka* |  Bla..Bla(by me) - new rubrika
Nějak jsem si to nepřipouštěla a ještě teď se tomu dá těžce věřit. Prostě jen jedno slovo - škola. Kdo by to řekl? Myslela jsem si, že spím a to, že my ostatní říkají, že za chvíli se jde zase do školy není pravda, jenže je. Uvědomila jsem si to až dneska. I když ještě ne úplně. Ale když jsem uviděla celou třídu pohoromadě, trošku mi to došlo. Všechny ty známé tváře se docela usmívaly a jakoby jim ani nebylo líto toho, že s to krásné volno už skončilo. Prázdniny byly jako krátký sen a teď zase nastává ta dlouhlá a tvrdá realita, ve které se člověk probudí ze sladkého snu. Je mi docela smutno. Cítím se jakoby ze mě někdo vysál šťávu. Dneska jsem o tomhle "špatném snu" mluvila s kamarádkou a ta mi řekla, že jí to připadne úplně stejně. Taky si to neuvědomovala. Už zase nastane ten denní stereotyp, vstanu, jedu do školy, přijedu ze školy a budou tak přibližně čtyři hodiny. Už teď mi je z toho pomyšlení zle. Sice musím říci, že nemám strach z učení ani z ničeho jiného, jen jsem si už na to volno prostě tak zvykla. Hm ... možná bych to měla brát pozitivně, říká se, že na střední to jsou nejpěknější roky života.